- Víme, že nejtěžším prvkem, uvedeným v periodické soustavě prvků, je osmium (Os)
- Ale zdá se, že aspoň v některých asteroidech ve sluneční soustavě jsou tak těžké prvky, které mají mimořádné vlastnosti
Nová studie naznačuje, že blízky asteroid může obsahovat prvky, které se nenacházejí v periodické tabulce. Vědci se domnívají, že tato teorie vysvětluje, proč má planetka 33 Polyhymnia takovou hustotu.
Nepřehlédněte: Na Slunci vznikla obrovská ohnivá rokle. Byla 50krát širší než největší známý kaňon ve sluneční soustavě
Nezvykle hustý asteroid 33 Polyhymnia
Hrstka asteroidů, které se nacházejí ve sluneční soustavě, je tak hustá, že žádný prvek na Zemi nedokáže vysvětlit jejich vlastnosti. Nová studie zveřejněná v časopise The European Physical Journal Plus však naznačuje, že tyto planetky mohou být tvořeny „supertěžkými prvky“, které nejsou uvedeny v periodické tabulce prvků, nebo jsou zcela mimo ni.
„Pokud asteroidy skutečně obsahují supertěžké prvky, vznikla by řada otázek týkajících se toho, jak tyto prvky vznikly a proč jsme je zatím neobjevili mimo asteroidy,“ uvedl autor studie Johann Rafelski.
Nesmírně těžké vesmírné horniny, známé jako kompaktní ultrahusté objekty (CUDO), jsou obvykle těžší než Oganeson nebo Osmium. Vědci se domnívají, že jedním z CUDA objektů je i planetka 33 Polyhymnia, která se nachází v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.
Výzkumníci si dlouho lámali hlavu nad její hustotou, protože asteroid o šířce 55 kilometrů nemá hmotnost potřebnou k vytlačení minerálů do ultrahustých forem. Jeho složení však bylo velmi obtížné určit díky jeho malé velikosti a především obrovské vzdálenosti od Země.
Předchozí výzkumy naznačovaly, že hustota CUDO jako je 33 Polyhymnia by mohla být vysvětlena, pokud by tyto objekty byly naplněny částicemi temné hmoty, které možná neexistují jako volně rozptýlené částice, ale spíše v konglomerátech uvnitř asteroidů, píše server The Space.
Nyní v nové studii Rafelski a jeho dva kolegové matematicky prokázali, že existenci objektů CUDO lze vysvětlit nikoli temnou hmotou, ale neznámými třídami chemických prvků, které se nacházejí mimo periodickou tabulku.
Mohou být prvky těžší než Oganesson stabilní?
Prvek zvaný Oganeson, který byl poprvé syntetizován v roce 2002 bombardováním kalifornia-249 atomy vápníku-48, má protonové číslo 118 a je vůbec nejhustším prvkem v periodické tabulce. Je však důležité zmínit, že prvky na horním konci tabulky bývají nestabilní, radioaktivní a mají neuvěřitelně krátké poločasy rozpadu.
Předchozí práce naznačily, že v periodické tabulce existuje hypotetická oblast supertěžkých prvků označovaná jako „ostrov , stability“ kolem atomového čísla 164. Při této hmotnosti by prvky nemusely podléhat rychlému radioaktivnímu rozpadu a existovaly by krátkou dobu. Nové výpočty Rafelského a jeho týmu s touto předpovědí souhlasí.
„Všechny supertěžké prvky – ty, které jsou vysoce nestabilní, i ty, které jsou jednoduše nepozorovatelné – byly shrnuty do jedné kategorie jako ‚unobtainium‘,“ uvedl Rafelski v prohlášení. K tomuto závěru dospěli vědci na základě simulací a různých složitých výpočtů zaměřených na atomovou strukturu hypotetických supertěžkých prvků.
Ukázalo se, že prvky s protonovým číslem 164 by měly hustoty v rozmezí 36 až 68,4 g-cm-³. Toto rozmezí je poměrně blízké rozmezí hustoty vypočtené pro planetku 33 Polyhymnia (75,28 g-cm-³).
Zdroj náhledové fotografie: Bing Image Creator (AI), zdroj: Space, The European Physical Journal Plus
Ještě tak, aby některý z těchto prvků bylo Trinium nebo Naquadah.
Ještě by na povrchu mohli nalézt digitální hodinky.
Proto bych uvítal, kdyby “vědci” byli ve svých výrocích, obsahujících někdy arogantní moudra o poznání na vzdálenosti světelných let, trochu skromnější a ne jakože už “spapali” všechno moudro, co ho ve Vesmíru je, že :-))