Teleskop Jamese Webba

Webbův teleskop opět úřaduje. NASA ukázala dosud nejdetailnější snímky Uranu

  • Uran nikdy nevypadal lépe. Vážně!
  • Nyní ho totiž vyfotil teleskop Jamese Webba

Kosmický dalekohled Jamese Webba (JWST) rozhodně nezahálí. Zatímco v listopadu se podíval hluboko do nitra naší galaxie a spatřil útvary, kterým astronomové stále ještě plně nerozumí, nyní své výkonné přístroje namířil na Uran. A výsledkem jsou fotografie, které vědce poslaly do kolen.


Nepřehlédněte: Muž tvrdí, že cestoval časem do roku 4000. Přivezl si fotografii jako důkaz!


Okno do jiného světa

Před několika měsíci Webbův teleskop (JWST) pomocí svých infračervených aparátů zobrazil Uran a poskytl vědcům ucelenější pohled na prstence tohoto ledového obra, které byly předtím přímo vyfoceny pouze dvakrát, a to sondou Voyager 2 a pozemskou observatoří Keck. Na dubnovém snímku z JWST bylo vidět 11 ze 13 známých prstenců Uranu, poslední dva byly příliš slabé.

Teleskop nyní na tato pozorování navázal s využitím širšího zorného pole a více vlnových délek, čímž prstence nasnímal ještě detailněji. Na níže uvedeném snímku je kromě nich vidět i 9 z 27 Uranových měsíců, které jsou všechny nakloněny pod stejným úhlem 98 stupňů od Slunce stejně jako samotná planeta. Na druhé fotografii pak je vidět dalších 5 měsíců (Oberon, Umbriel, Ariel, Miranda a Titania), které září jako modré hvězdy, takže celkový počet zobrazených měsíců je 14.

Díky sklonu planety mají různé strany Uranu delší období slunečního svitu a tmy – každé z jeho ročních období trvá 21 pozemských let – což má za následek jeho „polární čepičku“ a zběsilé atmosférické bouře. K těm dochází obvykle těsně pod jižním okrajem široké bílé polární čepičky, která je na modrém pozadí vidět jako bílé chuchvalce.

Ačkoli Uran obíhá kolem Slunce 84 let, planetě trvá pouhých 17 hodin, než dokončí jednu otáčku. Astronomové proto využili k vytvoření nových snímků kombinaci dlouhých a krátkých expozičních časů.

Kde se Webbův teleskop nachází?

Sedmitunové zařízení jménem JWST pozoruje vesmír z tzv. druhého Lagrangeova bodu (L2) 1,5 milionu km daleko, tj. čtyřikrát dále, než je Měsíc, kde se vyvažují gravitační síly Země a Slunce.

Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: New Scientist

Total
0
Shares