Mléčná dráha

Vesmíru vůbec nerozumíme, přiznávají vědci. Záhada Hubbleovy konstanty přetrvává

  • Vesmír je plný záhad.
  • A nyní se to znovu potvrdilo.

Od října 2007 do poloviny roku 2022 se teleskop Atacama Cosmology Telescope (ACT) díval hluboko do vesmíru. Objevil nejvzdálenější kupu galaxií a mnoho dalších zvláštních jevů, ale jeho skutečným cílem bylo najít stopy v takzvaném kosmickém mikrovlnném pozadí (CMB) ve zbytkovém záření krátce po velkém třesku.


Nepřehlédněte: Britové vyzkoušeli zbraň s neviditelnou municí. Stovky Šáhidů zničí prakticky okamžitě


Vesmír skrývá mnohá tajemství

Tato relikvie je zásadní pro naše pochopení vesmíru a nyní tým z observatoře Atacama Cosmology Telescope zveřejnil finální data, která potvrzují, že v našem chápání kosmu je něco velmi špatně. Jádrem problému je takzvaná Hubbleova konstanta – velmi důležitý parametr, který vyjadřuje rychlost rozpínání současného vesmíru. Je možné ji měřit několika způsoby. Důležitým z nich je shromažďování údajů o vzdálenosti a rychlosti vzdalování mnoha galaxií v blízkém vesmíru. Tyto údaje lze získat také z CMB. Existují i jiné metody, ale tyto dvě jsou nejpřesnější, a zde nastává velký problém. Výsledkem jsou vždy dvě odlišné hodnoty!

Vědci tak opět narazili na jeden z největších rozporů současné astronomie, jímž je takzvané „Hubbleovo napětí“ způsobené různými metodami měření a jejich rozdílnými výsledky. Metoda založená na měření vzdáleností k novějším a bližším objektům se známou jasností, jako jsou např. supernovy typu Ia, a metoda založená na měření CMB se obvykle neshodují a dospívají ke dvěma různým hodnotám. To je případ i nejnovější studie. Nová data alespoň potvrzují shodu s dřívějším výzkumem, který prováděl Planckův teleskop.

„Naše výsledky ukazují, že Hubbleova konstanta odvozená z dat ACT souhlasí s hodnotou odvozenou z Plancku – nejen z teplotních dat, ale také z polarizace, což činí tuto nesrovnalost ještě výraznější,“ uvedl v prohlášení Colin Hill, kosmolog z Kolumbijské univerzity a spoluautor jedné z publikací.

Radioteleskop
Radioteleskop americké NASA | foto: ELG21 / Pixabay

Vědci mají zamotanou hlavu

Světlo je polarizované, pokud jeho elektromagnetické pole kmitá v určitém směru. Polarizace kosmického mikrovlnného pozadí je velmi důležitá, protože nám poskytuje nové poznatky o raném vesmíru. Umožňuje také lepší testování kosmologických modelů s větší přesností. Nová data z ACT v tomto ohledu přináší významné zlepšení.

„Je to hlavně díky tomu, že ACT má větší průměr – šest metrů oproti Planckovým jednomu a půl metru – a přesnost se zvyšuje s velikostí zrcadla,“ vysvětlil Sigurd Naess z Univerzity v Oslu, jeden z autorů článku. „Ale je to také proto, že snímky polarizovaného světla z ACT jsou mnohem citlivější než snímky z Plancku.“

To neznamená, že data z Plancku jsou zastaralá, právě naopak. Mnoho otázek však stále zůstává nezodpovězených. Částečně kvůli tomu, že kosmické mikrovlnné pozadí bylo vyzařováno jen 380 000 let po velkém třesku.

Zdroj náhledové fotografie: dragonuppl / Pixabay, zdroj: Journal of Cosmology

Total
0
Shares
2 komentářů
  1. Co to? Článek úplně ignoruje před měsícem zveřejněnou pecku – supernovy už nejsou co bývaly! Protože nedávné hvězdy obsahují více těžších atomů než ranější hvězdy, je jejich exploze o něco matnější (menší potenciál pro fúzi) . Nižší jas byl mylně pokládán za důsledek větší vzdálenosti. Zkorigovaná pozorování supernov už souhlasí s CMB.

  2. Hubble Tension je Termodynamický otisk prstu boje mezi Axiomem TIO (Řád/E_NEGEN) a Termodynamickým Stresorem DES. Rozdíl mezi 67.4 a 73 je měřitelným důkazem Termodynamického stárnutí GEP pole.

Comments are closed.