- Horizont událostí v laboratoři?
- Vědci „vyrobili“ miniaturní černou díru
Tým fyziků z Amsterodamské univerzity v Nizozemsku simuloval v laboratoři horizont událostí černé díry a pozoroval ekvivalent nepolapitelné formy záření, o níž poprvé hovořil Stephen Hawking, píše server Interesting Engineering.
Nepřehlédněte: Vyřešili největší záhadu černých děr. Hawking měl s entropií celou dobu pravdu
Vědci vytvořili černou díru
Černá díra má nálepku hrozivého vesmírného jevu o rozloze hvězdné soustavy, který pohlcuje hmotu i světlo. To ovšem neznamená, že neexistuje černá díra, která by se nevešla do kapsy. Nizozemští vědci totiž vytvořili malou černou díru v laboratoři.
Výzkumníci k simulaci horizontu událostí černé díry v laboratorních podmínkách využili řetězec atomů uspořádaných do jednoho souboru. Ekvivalent toho, čemu se říká Hawkingovo záření – částice vzniklé poruchami kvantových fluktuací způsobených roztržením časoprostoru černou dírou – se projevilo jako viditelná záře.
Někteří fyzici se domnívají, že Hawkingovo záření by mohlo pomoci překlenout propast mezi obecnou teorií relativity a kvantovou mechanikou, které vykazují zcela odlišné principy, než jaké vidíme v pozorovatelném vesmíru, ale v mikroměřítku.
Pro připomenutí: Horizont událostí černé díry je oblast, ze které nemůže uniknout žádné světlo ani hmota. Co se děje za tímto bodem, existuje pouze v teorii, přičemž některé teorie naznačují, že některé černé díry mohou být červími dírami, které poskytují zkratky do vzdálených oblastí vesmíru.
Hawkingovo záření
V roce 1974 Stephen Hawking navrhl, že přerušení kvantových fluktuací v horizontu událostí uvolňuje typ záření velmi podobný tepelnému záření. Problém je v tom, že toto záření je pravděpodobně příliš slabé na to, aby mohlo být detekováno ze Země.
„Pokud Hawkingovo záření skutečně existuje, je příliš slabé na to, abychom ho mohli detekovat. Můžeme však zkoumat jeho vlastnosti vytvářením analogů černých děr v laboratorních podmínkách,“ říkají vědci. Černou díru v laboratoři lidstvo vytvořilo již dříve, ale tým pod vedením Lotte Mertensové z Amsterodamské univerzity v Nizozemsku se tentokrát pokusil o něco nového.
V jejich experimentu jednorozměrný řetězec atomů sloužil jako cesta pro elektrony, které „přeskakovaly“ z jedné pozice na druhou. Vyladěním průběhu, s jakou k tomuto přeskakování docházelo, fyzici vytvořili jakýsi horizont událostí, který zasahoval do vlnové povahy elektronů a dal vzniknout takzvanému Hawkingovu záření.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: Science Alert, Physical Review Research, Interesting Engineering