Sen lidstva o neomezeném zdroji energie se rozplývá. Nejmodernější umělé Slunce se potýká s problémy

• Ve Francii chtějí spustit největší fúzní reaktor na světě
• Inspirovali se u Slunce
• Ne vždy jde vše ale dle plánu

Vědci už před desetiletími zjistili, že jaderná fúze je zdrojem energie Slunce a dalších hvězd, a týmy po celém světě už roky usilují o replikaci tohoto procesu na Zemi. Neomezený zdroj čisté energie měl lidstvu poskytnou mezinárodní fúzní megaprojekt ITER, který ve Francii vyvíjejí desítky zemí včetně Koreje, Číny, USA, EU a Ruska. Jak však upozorňuje server techSpot, zahájení provozu tohoto ambiciózního tokamaku bylo nedávno odloženo o další tři roky a v současné době by měl dosáhnout požadované úrovně až v roce 2036. K samotné fúzi deuteria a tritia (izotopů vodíku, které slouží jako palivo) pak má dojít dokonce až v roce 2039. Celkově se tedy projekt zpozdí o 15 let, přičemž není vyloučeno, že se dočkáme dalších odkladů.

Nepřehlédněte: Noční oblohu nad Českem rozzáří nejjasnější kometa století. Naposledy ji viděli pravěcí lidé

Umělé Slunce jako zdroj neomezené energie

Vědci věří, že fúzní reaktory, uměle vytvořené zdroje energie, by mohly jednou potenciálně ukončit závislost světa na fosilních palivech a pomoci zvrátit globální oteplování. Navzdory desítkám let výzkumu si však lidstvo bude muset ještě chvíli počkat, než se něco takového stane realitou. 

Nejvíce nadějí dnes vkládají výzkumníci do tokamaku ITER. Původně se plánovalo, že bude spuštěn v roce 2020 a jeho celková cena se vyšplhá maximálně na 5 miliard dolarů, neustále však dochází k odkladům a náklady neutěšeně rostou.

Neúspěchy tokamaku ITER, který je společným projektem 35 zemí, znamenají, že je velmi nepravděpodobné, že by fúzní energie v dohledné době přispěla k řešení klimatických změn a energetických potřeb lidstva. Již více než 70 let se vědci snaží napodobit fúzní reakce, které pohánějí hvězdy slučováním atomů vodíku na hélium, a doufají, že tak vytvoří čistý, prakticky neomezený zdroj energie.

Největší fúzní reaktor ITER

Překážky jsou však zatím obrovské. Tokamakové reaktory, jako je ITER, musí přehřát plynné vodíkové palivo na více než 150 milionů stupňů Celsia, aby se přeměnilo na plazma, a zároveň ho musí ovládat intenzivními magnetickými poli. Vědcům se dosud bohužel nepodařilo získat více energie, než je potřeba k zažehnutí reakcí.

Podle nového scénáře, který nastínil šéf projektu Pietro Barabaschi, dosáhne ITER plného potenciálu v roce 2039 s kompletnější konfigurací, včetně divertoru pro zpracování zbytkových plynů, bloků blankového štítu a dalších klíčových komponent a systémů. To umožní plnohodnotnější zahájení provozu reaktoru.

Barabaschi navíc říká, že namísto původně plánovaného symbolického „strojového testu“ umožní přehodnocený přístup skutečný výzkum od samého počátku, „což povede k demonstraci integrovaného uvedení do provozu při plné magnetické energii“.

Prvním revidovaným cílem tokamaku bude výroba plazma, které dosáhne výkonu 500 megawattů z pouhých 50 megawattů příkonu ohřevu. Další změna má spočívat v použití wolframu namísto berylia pro obložení dna vakuové nádoby v zařízení pro magnetickou fúzi.

Zdroj náhledové fotografie: se souhlasem CEA-IRFM, techSpot, ITER, Interesting Engineering