Hibernace

Pomůže lidstvu sysel? Astronauti NASA by díky němu mohli hibernovat během misí v hlubokém vesmíru

  • Hibernace lidské posádky na cestě vesmírem je skvělý nápad
  • Problém spočívá v tom, že nikdo zatím neví, jak tento stav navodit

Ponurá atmosféra a podlouhlé namrzlé hibernační kapsle podobné rakvím, ve kterých po celý dlouhý let přespává posádka, zatímco o chod vesmírného plavidla se stará robot nebo umělá inteligence. Každý si ty filmy vybaví. Vetřelec, Planeta opic nebo Prometheus. Vědci věří, že hluboký spánek je jednou z cest, jak přežít roky a desetiletí dlouhé výpravy. Jenže jak hibernace lidské posádky vlastně dosáhnout? Otázek je zatím víc než odpovědí.


Nepřehlédněte: Google je všem pro smích. Jeho prémiový Pixel 7 se lidem rozpadá v kapse


Hibernující dobyvatelé vesmíru

V posledních letech se problematikou hibernace lidské posádky vážně zaobírá i americká vesmírná agentura NASA. Že v budoucnu, podobně jako Ellen Ripleyová ve slavném Vetřelci, ulehneme do speciálních komor, přesto není vůbec jisté. Vědci nyní zkoumají zimní spánek sysla Parryova, který na sedm měsíců v roce upadá do zimního spánku, kdy jeho tělesná teplota klesne až na -3 °C.

„Hibernace není jen spánek. Ve skutečnosti se od spánku dost liší. Zatímco my spíme, náš mozek se nastartuje a stává se vysoce aktivním; při hibernaci se naopak mozková činnost zcela zpomalí. Tělesná teplota hibernujících živočichů také klesá, v některých případech se blíží bodu mrazu (jako v případě sysla), buňky se přestávají dělit a srdeční frekvence se snižuje na dva údery za minutu,“ píše server The Space.

Jakmile však nastane čas probuzení, hibernující zvířata se vrátí zpět do života bez jakýchkoli podstatných vedlejších účinků. Totéž se však nedá říci o lidech, kteří se probouzejí z dlouhodobého lékařského kómatu, nebo dokonce o těch, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžko. Tito lidé stejně jako astronauti v mikrogravitaci trpí celou řadou vedlejších účinků, které vyplývají z toho, že své tělo aktivně nepoužívají – hovoříme tu o ztrátě svalové hmoty, úbytku kostí a degradaci orgánů.

Prospíme cestu na Mars?

NASA nedávno udělila grant Kelly Drewové, profesorce chemie a biochemie na Aljašské univerzitě ve Fairbanksu, která se studiem hibernace zvířat zabývá již více než dvě desetiletí. „Tento výzkum by mohl být využit při budoucích misích,“ uvádí NASA v prohlášení. „Mohl by se také ukázat jako účinný při prevenci úbytku svalové hmoty a kostí ve stavu beztíže.“

Myšlenka spočívá v tom, že místo toho, aby astronauti seděli celé měsíce v malé kapsli na Marsu, konzumovali jídlo, vodu a vzduch a postupně chřadli z toho, že toho v mikrogravitaci moc nedělají, by část posádky mohla být uvedena do hibernace.

Hibernující astronauti by nepotřebovali žádné jídlo ani vodu a vystačili by si s mnohem menším množstvím vzduchu – přesto by se probudili s kostmi a svaly v mnohem lepším stavu než jejich bdělí kolegové.

Hibernace by mohla pomoci i v lékařství, kde by mohla chránit pacienty trpící život ohrožujícími stavy, jako jsou infarkty a mrtvice. „To by mohlo znamenat, že lidé, kteří utrpěli mrtvici nebo infarkt, by mohli být uvedeni do lékařsky navozené hibernace, aby se zpomalil jejich metabolismus, dokud nebudou převezeni do nemocnice, kde jim bude poskytnuta náležitá péče, což by mohlo výrazně zlepšit léčbu,“ dodává NASA.

Zdroj náhledové fotografie: Elia Pellegrini / Unsplash, zdroj: Space

Total
0
Shares