- Vědci se domnívají, že světy s nízkou úrovní oxidu uhličitého by mohly hostit život
- Znamenalo by to, že mají oceány a ozónovou vrstvu
Tým vědců se domnívá, že vzdálené světy s nízkou hladinou oxidu uhličitého mohou hostit život. Premisa vychází z toho, že pokud planeta vykazuje sníženou hladinu CO2, znamená to, že oceány a rostliny tuto chemickou sloučeninu přeměňují na kyslík. Takové světy by vědcům mohl pomoci najít vesmírný teleskop NASA Jamese Webba, který již dříve změřil atmosférické podmínky některých exoplanet.
Nepřehlédněte: Těšíte se na iPhone 16? Žádnou díru do světa fakt neudělá, říká datový expert
Lidstvo hledá ve vesmíru život
Julien de Wit, docent planetárních věd na MIT, ve svém prohlášení uvedl: „Svatým grálem ve vědě o exoplanetách je hledání obyvatelných světů a přítomnosti života, ale všechny vlastnosti, o kterých se dosud mluvilo, byly mimo schopnosti stávajících observatoří. Webbův teleskop vše mění. Nyní jsme získali způsob, jak zjistit, zda je na jiné planetě kapalná voda. A je to něco, k čemu se můžeme dostat už během několika příštích let.“
Astronomové dosud objevili více než 5 200 světů, takzvaných exoplanet, mimo naši sluneční soustavu. A přestože technologie pro hledání obyvatelných planet pokročily, druhou planetu Země se vědcům zatím najít nepodařilo.
Současné metody hledají na vzdálených planetách záblesky, které se mohou odrážet od hladin jezer či oceánů (obdoba známého „prasátka“). Takto vědci například zjistili, že na Titanu jsou jezera kapalných uhlovodíků.
Tento druh záblesku byl detekován pomocí vizuálního a infračerveného zobrazovacího spektrometru VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy NASA Cassini.
To však není možné u vzdálených exoplanet, které ještě nebyly prozkoumány družicemi. Martin Turbet, který se na studii přímo podílel, řekl: „Napadlo nás to při pohledu na to, co se děje s terestrickými planetami v naší soustavě. Venuše, Země a Mars mají podobné rysy, planety jsou skalnaté. Země je však jedinou planetou, na které se nachází kapalná voda a která má ve své atmosféře výrazně méně oxidu uhličitého.“
„Předpokládáme, že tyto planety vznikly podobným způsobem a pokud pozorujeme exoplanetu s mnohem menším množstvím CO2, musel se někam ztratit,“ dodal astrofyzik Triaud. „Jediný proces, který by mohl z atmosféry odstranit takové množství uhlíku, je silný vodní cyklus zahrnující oceány kapalné vody.“
Exoplanety s oceány a ozonovou vrstvou
Nová metoda se skládá z několika kroků. Nejprve je nutné objevit terestrické planety, které obíhají relativně blízko sebe, stejně jako v naší sluneční soustavě. Dalším krokem je potvrzení toho, které světy mají atmosféru, pomocí hledání oxidu uhličitého.
„Oxid uhličitý je velmi silným absorbérem v infračerveném oboru a lze ho snadno detekovat v atmosférách exoplanet,“ vysvětluje de Wit. Signál oxidu uhličitého může odhalit to, zda exoplanety mají atmosféru. A na závěr přichází na řadu měření množství uhlíku v atmosféře.
To, že je na nějaké planetě kapalná voda, ale ještě to neznamená, že hostí život. Tato myšlenka vědce vedla k další otázce: Má daná planeta ozon? Na Zemi rostliny a někteří mikrobi přispívají k čerpání oxidu uhličitého, i když zdaleka ne v takové míře jako oceány. Nicméně v rámci tohoto procesu tyto formy života uvolňují kyslík, který reaguje se slunečními fotony a mění se na ozon. Tuto molekulu je přitom mnohem snazší detekovat než samotný kyslík.
„Pokud najdeme ozon, je dost vysoká šance, že to souvisí s tím, že oxid uhličitý je spotřebováván životem. A pokud je to život, je to nádherný život. Nebylo by to jen pár bakterií. Byla by to biomasa v planetárním měřítku, která je schopna zpracovávat obrovské množství uhlíku a interagovat s ním,“ zakončuje v článku Triaud.
Zdroj náhledové fotografie: ColiN00B / Pixabay, zdroj: Daily Mail