Učitel, škola

Nahradí učitele? Do škol vstupuje umělá inteligence a s ní revoluce ve vzdělávání

  • Spousta akademických institucí funguje stejně jako před sto lety, i když je dnes celoživotní vzdělávání nevyhnutelností.
  • Školné roste – a zvláště v USA může představovat dluh za vzdělávání velmi výraznou komplikaci v rozpočtu. Přitom není v mnoha případech jasné, proč by mělo být vlastně tak drahé.
  • Moderní technologie dovolují vzdělávání individualizovat – a omezit tak klasické vzdělávání na oblasti, kde to je nutné a z univerzit udělat spíše centra konzultací a vývoje.

Charakter vzdělávání se v čase moc nemění. Současné vzdělávací instituce přistupují ke vzdělávání jako na počátku 20. století: Přijímací zkoušky, přednášky, zkoušky, závěrečné zkoušky, titul. Konzumuje to hodně času a spousta absolventů si přitom neuvědomuje, že v moderní společnosti už prostě nejde vydržet s kdysi získaným titulem – a to ani když budou absolvovat později školení. V současnosti se všichni prostě musí vzdělávat průběžně a neustále.


Nepřehlédněte: 3D tisk versus umělá inteligence: Která technologie je pro cesty do vesmíru důležitější?


Klasický systém vzdělávání počítá s tím, že vzdělávání je cenné a že jde o svého druhu omezený zdroj. Každý učitel se může věnovat jen určitému počtu žáků – a jejich počet je občas určován dosti obskurními politickými pravidly. Tak například za socialismu se na vysoké školství dívalo jako na „výrobu odborných kádrů“, kdy stát poptával určitý počet odborníků, podle toho se otevíraly obory a soutěž o atraktivní obory z nich občas připomínala Hunger Games s převahou zájemců oproti otevíraným místům i deset ku jedné a více.

Přitom je otázka, jestli to tak opravdu musí být. V letech 1907 a 1908 se jistý nepříliš talentovaný malíř jménem Adolf Hitler snažil dostat na Akademii umění ve Vídni – a v obou případech u přijímaček selhal. No ano, asi neměl žádný zvláštní talent: Ale nebylo by pro celou Evropu lepší, kdyby získala jednoho podprůměrného umělce než jednoho opravdu talentovaného diktátora? Právě tato selhání možná patří mezi faktory, které v něm vypěstovaly zášť a dojem, že je jako Němec v Rakousku utlačovaný.

Časy se mění, univerzity ne

mozek, AI
Zdroj: geralt / Pixabay

O tom, jak málo se mění vzdělávání, nám mohou ukázat nejen spisy byzantských učitelů, kteří si stěžují, že žáci nedávají při přednáškách pozor, nenosí učiteli jeho odměnu, nepřipravují se na hodiny a spíš si vykládají o vozatajských závodech – ale ono se to opravdu moc neměnilo.

Katarský seriál Imám (2017), popisující život imáma Ahmeda Bin Hanbala za abbásovského kalifátu, ukazuje, že i tehdy měli studenti problém, jak spojit svoje vlastní vzdělávání s nutností vydělávat peníze, protože peníze na životabytí byly prostě zapotřebí vždy. Tento seriál, který je zadarmo na YouTube i s anglickými titulky, nám ukazuje i další aspekty vyššího vzdělávání – a to například ten, že na vyšším vzdělávání je nejcennější to, že se studenti setkávají osobně s učiteli, z nichž někteří jsou velmi inspirativní a zásadním způsobem změní jak jejich životy, tak možná i historii.

Putování žáků za učiteli bylo běžné už v hellénském Řecku a je nutné i dnes, ale jak studenti ví, jen někteří učitelé jsou inspirativní – a jiným by se spíše raději vyhnuli. Současný systém vyššího vzdělávání vytváří penza a učitele přiděluje, což je při „výrobě“ intelektuálů nezbytné. Díky moderním technologiím ale nejsme omezeni kapacitou přednáškových aul – a dnes můžete sledovat přednášky těch učitelů, kteří vás zajímají, přímo na YouTube. U nás stále panuje kultura jistého přehlížení tohoto aspektu, ale i přednášky na Karlově univerzitě jsou veřejné – a jejich záznam a sdílení je vlastně úplně v pořádku – a protože jsou nahrané, nemusíte si dělat poznámky a můžete se soustředit na to, co vlastně učitel popisuje. Kdykoliv si je můžete zastavit a pustit znova – jaký to luxus proti klasickým přednáškám!

Pokud vládnete angličtinou, můžete si na YouTube najít špičkové přednášky učitelů světové úrovně. Začali je dělat například Indové, ale naštěstí si spousta lidí povšimla, že YouTube není služba jenom o zábavě, takže můžete sledovat špičkové přednášky o dějinách letectví, o konstrukci palných zbraní a nebo třeba o historii finančnictví. Samozřejmě, je tam určité riziko, protože si sami musíte vyhodnotit kvalitu a věrohodnost přednášejícího, ale každý pokročilý student by měl být časem schopen sám kvalifikovat své učitele na užitečné a neužitečné – a následovat to, co jemu samotnému přijde jako inspirativní.

Čas na změnu?

Umělá inteligence, AI
Zdroj: Freepik

Obrovský přelom bude znamenat příchod umělé inteligence (AI), která je schopná věnovat se každému studentovi individuálně jeho tempem a dovolí mu rozebírat to, co nechápe. U klasických přednášek máte jedno tempo – a je na přednášejícím, jestli „pojede jako vlak“ a nebo bude schopen číst publikum zda chápe a nebo nechápe a případně zpomalit a vrátit se.

U nás je zažité, že je vlastně problém studentů, že nestíhají – a někteří učitelé byli dokonce hrdí na to, že jsou „nároční a tvrdí“. Neschopnost učitele vysvětlit přenášenou látku je ale velmi pofidérní kvalita – a je to vlastně proti duchu vzdělávání. Někdo to považuje za důležité vůči soutěživosti studentů, já osobně se domnívám, že je vlastně jedno, jestli student pochopí látku za půl hodiny a nebo třeba za čtyři hodiny s tím, že se bude muset masivně vracet, pokud ji nakonec také pochopí.

Srozumitelnost a přijatelnost výkladu je něco, v čem mohou vzdělávací aplikace excelovat, navíc jim nebude nutné platit hodinovou sazbu a budou se se studentem trápit podstatně trpělivěji, než by to zvládla většina lidí. Cena vzdělávání a jeho dostupnost by se mohla masivně propadnout, protože nebude nutné žít na kampusu, někam se stěhovat – a navíc s tímto typem výuky můžete skloubit i práci a dokonce výuku využívat přesně tím způsobem, který vám nejvíc vyhovuje.

Ve finále je pak otázkou, zda je opravdu nutné vzdělání formalizovat a v jednodušších případech se nesmířit se vzděláváním bez závěrečných zkoušek a „papírů“, protože u mnoha oborů nemají valnou cenu. Například u programování se snadno pozná, jestli ho chápete a nebo nechápete v praxi – a u kontinuálního vzdělávání se můžete vracet k tomu, co jste už zapomněli, protože ne všechny části vzdělávání se používají stejně a je zcela přirozené, že spoustu věcí zapomenete.

Univerzity se pak mohou stát centrem certifikace pro obory, které to opravdu vyžadují, ať už je to medicína a nebo právo s tím, že se mohou soustředit hlavně na cvičení, konzultace a také na zkoušení a závěrečné certifikace. Znovu se mohou zaměřit hlavně na výzkum a vývoj a také konzultace a hostování pro studenty hledající vyšší vzdělání u učitelů, kteří je oslovili.

To vše může masivně zlevnit a zdemokratizovat vzdělávání a učinit ho časově přístupnějším a dostupnějším pro mnohem širší okruh lidí. Otázkou je jenom jak to přesně udělat, aby se instituce pro vyšší vzdělání dokázaly propojit s online vzděláváním a vzděláváním pomocí strojové inteligence. Ta totiž bude v mnoha případech daleko efektivnějším učitelem, než by byli kdy lidé, protože se může stát osobním tutorem pro každého, kdo to bude potřebovat.

Další články autora:

Zdroj náhledové fotografie: Alexas_Fotos / Pixabay, zdroj: vlastní (viz autor článku).

Total
0
Shares