- Webb je dalekohled budoucnosti.
- Dokáže nahlédnout do nejhlubší historie vesmíru.
Webb je na rozdíl od Hubbleova teleskopu schopen v infračerveném světle rozpoznat starší a vzdálenější objekty. Tentokrát uchvátil tím, že našel drobné červené tečky roztroušené v nejstarších koutech vesmíru.
Nepřehlédněte: Unikla uživatelská data, nebo neunikla? Instagram říká že ne, odborníci tvrdí opak
Našel drobné červené tečky
Webbův teleskop (JWST) identifikoval více než 340 malých červených teček ve vzdáleném vesmíru. Jsou extrémně titěrné a nacházejí se na samé hranici rozlišovacích možností observatoře. Astronomové se domnívají, že vznikly asi 600 milionů let po velkém třesku. Ačkoli mají podobný tvar jako kvasary, tedy aktivní supermasivní černé díry, nemají stejné vlastnosti v infračerveném spektru a nic nenasvědčuje tomu, že by byly viditelné rentgenové záření.
Astronomové se domnívají, že jde nejspíše o hvězdy populace III (Pop III), což jsou hypotetické první hvězdy vzniklé krátce po velkém třesku, složené téměř výhradně z vodíku a hélia (bez těžších prvků, tzv. kovů), které svou explozí (supernovami) vytvořily prvky nezbytné pro vznik pozdějších generací hvězd, včetně naší Populace I (Slunce) a Populace II (staré hvězdy), které jsou dnes pozorovány.
Některé scénáře naznačují, že mohou dosáhnout hmotnosti 10 000krát větší než naše Slunce. Kvůli své velikosti ale nakonec rychle spálí veškeré palivo a nakonec vytvoří obrovské černé díry, které jsou zárodky supermasivních černých děr v centrech galaxií.
Webb se znovu překonal
„Malé červené tečky jsou od svého objevu předmětem velkých sporů,“ uvedl v prohlášení hlavní autor studie Devesh Nandal z Harvardova-Smithsonova centra pro astrofyziku. „Díky novému modelování však víme, co se skrývá v centru těchto masivních objektů. Je to vždy jedna gigantická hvězda v řídkém obalu.“
Studie tedy potvrzuje to, co pozoruje JWST, ačkoli to není poprvé, co byla k vysvětlení struktury kolem červených teček navržena obálka. Další skupina vědců již dříve navrhla, že malé červené tečky jsou velké černé díry obklopené vodíkovou obálkou.
Starší výzkumy JWST podporují myšlenku, že zárodky těchto supermasivních černých děr jsou „extrémně těžké“ – obvykle se předpokládá, že vznikají přímým kolapsem plynových mračen o hmotnosti 10 000 až 100 000krát větší než hmotnost Slunce.
„Pokud je naše interpretace správná, tak nejde jen o domněnku, že zárodky černých děr existovaly. My dokonce sledujeme, jak některé z nich vznikají v reálném čase,“ dodal Nandal s tím, že budoucí pozorování z Webbova teleskopu mohou pomoci vědcům zodpovědět otázku, jak některé černé díky mohly dorůst do gigantických hmotností.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: ArXiv