- Od roku 1977 pluje vesmírem.
- Dnes se Voyager 1 nachází v hlubinách věčnosti.
Sonda Voyager 1, která prolétá prostorem mimo naši sluneční soustavu, narazila na jakousi „ohnivou zeď“ a při průchodu přes ni naměřila neuvěřitelné teploty 30 000 až 50 000 kelvinů, informuje server IFLScience.
Nepřehlédněte: Voyager 1 letí vesmírem už 48 let. Člověk nic jiného dál do vesmíru neposlal
Člověk nic jiného dál do vesmíru neposlal
Okraj sluneční soustavy lze definovat několika způsoby – například jako místo, kde končí planety, nebo jako Oortův oblak, což je obrovská „bublina“ tvořená nesčetnými miliardami ledových objektů obklopujících naši sluneční soustavu. Definovat ho lze i jako hranici magnetického pole Slunce, které se tlačí proti mezihvězdnému médiu, známému jako heliopauza.
„Slunce vysílá neustálý proud nabitých částic zvaný sluneční vítr, který nakonec proletí kolem všech planet až do asi trojnásobné vzdálenosti k Plutu, než je zpomalen mezihvězdným prostorem,“ vysvětluje NASA. „To kolem Slunce a planet vytvoří obrovskou bublinu, známou jako heliosféra.“
Srážka s ohnivou zdí
Za tím vším pak leží ještě heliopauza. Ta je pode NASA vlastně hranicí mezi slunečním větrem a mezihvězdným větrem, kde je jejich tlak v rovnováze. Tato rovnováha pak způsobuje, že se sluneční vítr otáčí zpět a stéká po chvostu heliosféry. Ale jak se heliosféra prodírá mezihvězdným prostorem, vytváří se takzvaný „příďový ráz“, podobný tomu, který vzniká, když velká dopravní loď proplouvá oceánem.
25. srpna 2012 se Voyager 1 stal první sondou, která překročila heliosféru a potom i heliopauzu. O šest let později ji následoval Voyager 2. Před tím, než sonda Voyager 1 poprvé překročila heliopauzu, však vědci nevěděli, kde se ona hranice sluneční soustavy nachází.
Očekávali, že okraj heliosféry, nazývaný heliopauza, se může pohybovat s měnící se aktivitou Slunce, podobně jako se roztahují a smršťují plíce při dýchání. To se ostatně nakonec i potvrdilo, protože obě sondy NASA se setkaly s heliopauzou v různých vzdálenostech od Slunce.
Ačkoli se nejedná o tvrdou „zeď“, jak se tomuto bodu přezdívá, obě sondy zde naměřily teploty 30 000–50 000 kelvinů. Družice tuto událost přežily bez následků. Částice, které naměřily, byly sice extrémně energetické, ale jde o tak řídkou oblast vesmíru, že na ně nemohlo být přeneseno dostatečné množství tepla.
Budoucnost Voyageru 1?
Za zhruba 40 tisíc let mine Voyager ve vzdálenosti 1,6 světelného roku hvězdu AC+79 3888, která je v souhvězdí Žirafy. Mnohem dříve (odhadem tak za deset let) však přijde o energii pro všechny vědecké přístroje, které v důsledku toho budou muset být odpojeny. I Voyager 2 se dnes nachází v mezihvězdném prostoru, mimo vliv naší sluneční soustavy a stále vysílá data.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: IFLScience