- Webbův teleskop nabídl nové snímky Prstencové mlhoviny
- Tohle doposud nikdo nespatřil
Že vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) bude pro astronomii „Big Deal“, se tak nějak očekávalo. Naznačovaly to už komentáře vědců, kteří pracovali na zaostřování jeho zrcadel. A když NASA aparát uvedla do provozu, začal odborníky fascinovat svým výkonem.
Nepřehlédněte: K Zemi se blíží kometa z jiné sluneční soustavy. Nad Českem snad bude vidět i pouhým okem
Webb nahlédl do hlubin vesmíru a času
To, co před několika dny s velkou pompou odhalili pracovníci Národního úřadu pro letectví a vesmír, však překonalo nejdivočejší fantazie každého fandy vesmíru. Webb pozoroval Prstencovou mlhovinu, tentokrát však s velkolepými, dosud nevídanými detaily pomocí přístrojů Near-InfraRed Camera (NIRCam) a Mid-InfraRed Instrument (MIRI).
Prstencová mlhovina, známá také jako Messier 57 (M57) a NGC 6720, je archetypální planetární mlhovinou. Je fantastickým příkladem planetární mlhoviny neboli zářícího pozůstatku hvězdy podobné Slunci a poměrně blízkého nebeského objektu.
Mlhovina se nachází zhruba 2 500 světelných let od Země v souhvězdí Lyry a byla objevena v roce 1779 astronomy Charlesem Messierem a Antoinem Darquierem de Pellepoix. Shodou okolností ji oba astronomové objevili, když se snažili sledovat kometu prolétající Lyrou.
Díky novým snímkům (datům) z JWST se vědcům podařilo v mlhovině identifikovat až 20 000 samostatných plynných mračen, z nichž každé je svou velikostí srovnatelné se Zemí. Pro astronomy jsou podobná pozorování klíčem k pokroku a pochopení vesmíru, který stále přináší více otázek, než odpovědí. Tentokrát se na Messier 57 (M57) JWST podíval v takovém rozlišení a spektru, v jakém mlhovinu lidstvo dosud nevidělo.
Prstencová mlhovina byla objevena v roce 1779
„Zhruba deset soustředných oblouků se nachází těsně za vnějším okrajem hlavního prstence. Předpokládáme, že vznikají v důsledku interakce centrální hvězdy s průvodcem o malé hmotnosti, který obíhá ve vzdálenosti srovnatelné se vzdáleností mezi Zemí a trpasličí planetou Pluto. Mlhoviny, jako je mlhovina Prstenec, tak odhalují jakousi astronomickou archeologii, neboť astronomové studují mlhovinu, aby se dozvěděli více o hvězdě, která ji vytvořila,“ píše Evropská kosmická agentura (ESA).
Barevný hlavní prstenec mlhoviny M57 je tvořen plynem „vyvrženým“ umírající hvězdou ve středu mlhoviny. Z hvězdy, kterou poprvé pozoroval maďarský astronom Jenő Gothard v roce 1886, se pomalu ale jistě stává kompaktní bílý trpaslík.
Bílý trpaslík má vysokou hustotu a jeho nízká svítivost je důsledkem zbytkové tepelné energie, protože u bílého trpaslíka již neprobíhá jaderná fúze. Stádium bílého trpaslíka je pro takovou hvězdu závěrečnou částí životního cyklu, což se nakonec stane i se Sluncem.