- Kam se hrabě Fort Knox v USA.
- Lidstvo trefilo neuvěřitelnou zlatou žílu.
Vědci objevili největší ložisko zlata na světě, vedle kterého vypadá opevněný sklad Fort Knox ve Spojených státech jako porcelánové prasátko na drobné. Odhaduje se, že obsahuje neuvěřitelných 99,999 % veškerého zlata na Zemi. Přelomový objev má však háček.
Nepřehlédněte: Ošklivé káčátko iOS 26: Dejte nám v Česku raději Apple Inteligence, ne tohle
Zlato symbolizuje bohatství a slávu Božího království
V lidské kultuře má zlato privilegované postavení. Je mnohem víc než jen materiál, či chcete-li prvek používaný ve špercích. Touha po zlatě vybudovala i svrhla celé říše a po tisíciletí podporovala ekonomiku světa. V neposlední řadě je zlato symbolem luxusu, bohatství a výsadního postavení.
Relativně snadno se zkoumá, je chemicky inertní a odolné vůči korozi nebo dehtování, není toxické a je pevné při rozumném rozsahu teplot. Velmi dobře vede také elektřinu a teplo a má překvapivě široké průmyslové využití.
Zlato je známé také jako siderofilní neboli „železo milující“ prvek, což znamená, že se při vzniku Země před 4,5 miliardami let ukládalo společně se železem. Vědci už dříve zjistili, že v zemském jádru se ho takové množství, že by mohlo teoreticky pokrýt celý povrch planety do hloubky 0,46 metru.
Dosud se věřilo, že zemské jádro je izolované a že zlato je v něm trvale uvězněno. Objev „anomálního izotopového složení“ a důkaz „pomalu migrujících“ prvků však naznačuje, že jádro Země „není tak izolované, jak se dosud věřilo“.
V nitru Země je ho neuvěřitelné množství
Nejnovější výzkum expertů z University of Göttingen zahrnoval podrobné zkoumání poměrů izotopů ruthenia a wolframu v oceánských bazaltech a pikritech odebraných z různých ostrovů, včetně Havaje, Baffinova ostrova, Galapág a Réunionu. Vědci narazili během průzkumu na anomální izotopové složení, konkrétně mírně vyšší než očekávané množství izotopu ruthenia ¹⁰⁰RU.
Tato anomálie naznačuje, že horniny obsahující tyto izotopy pocházejí z hlubin Země, konkrétně z rozhraní mezi jádrem a pláštěm. Z toho vyplývá, že prvky, včetně zlata, nejsou v jádře trvale uvězněny. Namísto toho pomalu migrují vzhůru prostřednictvím plumů cirkulujících z nejhlubších částí roztavených oblastí do pláště a odtud do přístupnějších oblastí.
Ačkoli je objev tak obrovského množství zlata v jádře fascinující, článek v časopise Nature jasně uvádí, že drahý kov zůstává „mimo náš dosah“. To vytváří zajímavý kontrast mezi vědeckými poznatky: víme, že tam je a omezeným přístupem – nemůžeme se k němu dostat.
Zdroj náhledové fotografie: Grok (AI), zdroj: Nature