- Vědci zachytili vzkaz z vesmíru
- Signál přichází z velké vzdálenosti
Ve vesmíru občas dochází k nevysvětlitelným explozím, kterým vědci přezdívají LFBOT (Luminous Fast Blue Optical Transients). V loňském roce zaznamenali experti výbuch vzdálený asi 4 miliardy světelných let od Země, kterému dali přezdívku Tasmánský čert. Nyní se záblesk vrátil a znovu vzplál silou 100 miliard Sluncí.
Nepřehlédněte: Podrobněji vrak Titanicu lidstvo nikdy nevidělo. Jako kdyby se odčerpala voda, říkají nadšení výzkumníci
„Tasmánský čert“ se vrátil
Události typu LFBOT byly poprvé poprvé objeveny v roce 2018 při explozi, která vešla ve známost jako „Kráva“. Od té doby bylo zachyceno několik dalších, obvykle pojmenovaných podle zvířat, a jsou prostě divné – neuvěřitelně jasné, nejméně desetkrát jasnější než běžné supernovy, a neuvěřitelně žhavé; proto v zaznamenaných datech mají namodralý odstín. „LFBOT jsou jako blesk fotoaparátu ve vesmíru,“ říkají s oblibou vědci.
Protože jsou tyto záblesky tak zvláštní, astronomové si lámou hlavu nad tím, co může být jejich příčinou. Obecně platí, že jasné exploze, které detekujeme ve vesmíru, jsou důsledkem umírajících hvězd, které se stávají supernovami, nebo srážek neutronových hvězd. V současnosti je nejlepším kandidátem vědců na vznik LFBOT zrození černé díry v neobvyklém typu supernovy s kolapsem jádra.
Zajímavé je, že každý LFBOT je úplně jiný. „Kráva“ vykazovala netypicky plochý, palačinkovitý vzor. „Finch“, objevený na začátku letošního roku, byl spatřen v mezigalaktickém prostoru, asi 50 000 světelných let od nejbližší galaxie. Jakékoli vysvětlení tedy musí zohlednit všechny tyto zvláštnosti.
Signál vědcům nedá spát
Podle nové studie, kterou vedla astronomka Anna Ho z Cornellovy univerzity, se zdá, že „Tasmánský čert“ je důsledkem vzniku neutronové hvězdy nebo černé díry.
Vědci pomocí třinácti pozemských observatoří sledovali oblast, vzdálenou od Země něco přes 4 miliardy světelných let, kde poprvé detekovali „Tasmánského čerta“, a během 120 dní odhalili nejméně 14 dalších záblesků. A ty byly přinejmenším stejně tak silné, jako ten původní, ale trvaly už pouze několik minut.
„Posouvá to hranice fyziky kvůli extrémní produkci energie, ale také kvůli krátkému trvání záblesků,“ říká astrofyzik Jeff Cooke. „Světlo se pohybuje konečnou rychlostí. Proto to, jak rychle může zdroj explodovat a zaniknout, omezuje jeho velikost, což znamená, že veškerá tato energie je generována z relativně malé oblasti,“ dodává.
Zdroj náhledové fotografie: Chalmers University of Technology, zdroj: Science Alert, Nature Astronomy