- NASA přepsala historii, když její sonda proletěla výronem koronální hmoty
- Plazmový mrak do vesmíru vyvrhla velká sluneční skvrna
Americká Parker Solar Probe se stala první sondou v historii lidstva, která úspěšně proletěla výronem koronální hmoty (CME) u Slunce a celou událost zachytila na kameru. Podle NASA je to poprvé, co se družice skutečně „dotkla“ Slunce.
Nepřehlédnete: Carringtonova událost: V roce 1859 zasáhla Zemi obří sluneční bouře. Na celé planetě začaly jiskřit telegrafní linky
Parker Solar Probe proletěla sluneční smrští
Úchvatné video zachycuje sondu, která 5. září loňského roku prolétla přímo skrz mohutnou sluneční erupci. Parker Solar Probe letěla skrz rozbouřený okraj plazmové vlny, než se po chvíli objevila na jejím druhém konci.
Díky studiu tohoto manévru budou vědci moci lépe studovat záhadnou vnitřní dynamiku Slunce a snad i lépe předvídat sluneční erupce, které ohrožují Zemi. Své výsledky NASA zveřejnila v časopise The Astrophysical Journal.
„Jedná se o nejbližší pozorování slunečního CME,“ říká Nour Raouafi z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory v Marylandu. „Nikdy jsme neviděli událost takového rozsahu tak zblízka.“
CME jsou erupce, které chrlí sluneční skvrny, oblasti na povrchu Slunce, kde silná magnetická pole, vytvořená prouděním elektrických nábojů, vytvářejí „uzly“, než se náhle roztrhnou. CME se pohybují rychlostí milionů kilometrů za hodinu a strhávají nabité částice ze slunečního větru do obří kombinované vlnové fronty. Pokud tato vlna energeticky nabitých částic zasáhne Zemi, obvykle způsobí geomagnetickou bouři, která může vyvolat komplikace družicím na oběžné dráze a také vytváří jasnější polární záři.
Parkerova sonda Solar Probe byla ke Slunci vypuštěna v srpnu 2018. Vybavena je tepelným štítem a v září loňského roku letěla pouhých 9,2 milionu kilometrů nad slunečním povrchem, když její kamera spatřila CME dotírající na její bok. Nedlouho poté se družice vrhla „po hlavě“ do předního okraje CME, kde ji bičovaly víry žhavého plazmatu.
Parker Solar Probe strávila dva dny pozorováním slunečního výtrysku, což fyzikům umožnilo studovat vývoj CME v dosud nevídaných detailech. Vědci zaznamenali tři fáze vývoje erupce. První dvě – rázová vlna a sluneční plazma, následovaná proudícím slunečním větrem – byly pozorovány již dříve. Třetí fáze – závoj pomalu se pohybujících částic – je však zmátla.
„Snažíte se počítačovými modely vysvětlit některé aspekty této události, ale když jste tak blízko Slunci, žádný z nich nedokáže vysvětlit všechno,“ říká hlavní autor studie Orlando Romeo. „Stále si nejsme přesně jisti, co se tam děje.“
Carringtonova událost
Zjistit, jak fungují sluneční erupce, je přitom zásadní pro ochranu naší planety před intenzivními geomagnetickými bouřemi. Přestože magnetické pole Země dokáže absorbovat většinu letmých úderů CME, intenzivnější geomagnetické bouře ho mohou deformovat a poslat satelity k Zemi, usmažit elektrické systémy a potenciálně ochromit internet.
V roce 1859 zasáhla Zemi silná geomagnetická bouře, že byla polární záře vidět dokonce v Karibiku. Podívaná to mohla být hezká, ale na tehdy nové telegrafní síti způsobila značné škody.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: Live Science, The Astrophysical Journal, JHUAPL