- Halleyova kometa (také často 1P/Halley) je ze Země vidět každých 76 let
- Nazvaná je po známém vědci, který roku 1705 jako první předpověděl její návrat
Halleyova kometa, kterou lze označit za nejslavnější kosmické těleso, se před několika dny vydala na svou 38 let dlouhou cestu zpět k Zemi, píše server IFLScience.
Nepřehlédněte: „Jsou 10 000krát jasnější než Slunce.“ Vědci ve vesmíru našli objekty, které vyvolávají supererupce
Halleyova kometa je na cestě zpět
Kometa uplynulou sobotu dosáhla afélia, tedy bodu, kdy se nejvíce vzdálila od Slunce a dostala se za dráhu Neptunu. To podle vědců představuje střed její dráhy kolem naší hvězdy, která je neobvyklá tím, že je retrográdní (proti směru oběhu planet) se sklonem 162 stupňů vůči ekliptice.
V sobotu se kometa začala pomalu pohybovat zpět k naší planetě a v polovině roku 2061 dosáhne svého perihélia – nejbližší vzdálenosti ke Slunci. V této době bude kometa opět viditelná ze zemského povrchu, a to nejen dalekohledy, ale i pouhým okem.
Kometa byla v historii pozorována mnohokrát, i když to byl až anglický astronom Edmond Halley, kdo určil, že se vrátí. Naposledy prolétla kolem Země v roce 1986.
Halleyova kometa (také často 1P/Halley) je kometa, která je ze Země vidět každých 76 let. Je nejznámější ze všech komet, které se objevují periodicky. Přestože se každé století objevuje mnoho jasnějších komet, Halleyova kometa je jediná, která se objevuje v „krátkých“ časových intervalech a je viditelná pouhým okem, bez pomoci speciálních dalekohledů.
Znovu ji uvidíme v roce 2061
A zatímco 76 let je pro nás lidi celá věčnost, Halleyova kometa je stále velmi mladá. Přestože Národní úřad pro letectva a vesmír (NASA) odhaduje, že ve vesmíru obíhá již nejméně 16 000 let, pozorování neukazují žádné zjevné známky jejího stárnutí.
Pokaždé, když prolétá okolo Slunce, ztratí asi metr vysokou povrchovou vrstvu, což odpovídá asi 600 milionům tun materiálu. Při těchto úbytcích by se měla většina materiálu komety vypařit asi za 50 až 100 tisíc let.
Halleyovu kometu již navštívilo pět meziplanetárních sond. Jednalo se o sovětské sondy Vega 1 a Vega 2, evropskou sondu Giotto a japonské sondy Suisei a Sakigake.
Nejúspěšnější z nich byla sonda Giotto, která prolétla dne 14. března 1986 jen 596 kilometrů od jejího jádra a pořídila první snímky. Tehdy bylo vůbec poprvé zblízka pozorováno jádro kosmického útvaru, které má rozměry 16 × 7 × 8 kilometrů.
Zdroj náhledové fotografie: NASA, zdroj: IFLScience, Wikipedia