- Naší sluneční soustavou stále prolétá kometa 3I/ATLAS.
- Astronomové ji se zájmem studují.
Objekt, který poprvé spatřili loni v červenci z Chile, ihned rozpoutal mezi pozorovateli diskuse. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) nedlouho poté raději vyvrátil spekulace, že jde o mimozemskou sondu, jak predikoval astrofyzik Ani Loeb z Harvardu, nadto ujistil pozemšťany, že pro Zemi žádné nebezpečí nepředstavuje.
Nepřehlédněte: Apple sní o iPhonu ze skla. Revoluční telefon dorazí překvapivě brzy
Mezihvězdný poutník 3I/ATLAS
Ačkoli je dnes na cestě pryč z naší sluneční soustavy, kometa 3I/ATLAS se i nadále jeví jako výjimečná. Tento třetí známý mezihvězdný objekt je podivná vlasatice, jejíž četné vlastnosti ji řadí na samý okraj spektra ve srovnání s převážnou většinou komet, které se zrodily v naší soustavě. Nová analýza navíc odhalila další zvláštnost – kometa obsahuje neuvěřitelné množství polotěžké vody.
Vodík je nejběžnějším prvkem ve vesmíru a ve své nejjednodušší formě se v jádře skládá z jednoho elektronu a jednoho protonu. Vodík také může mít ve svém jádru jeden nebo dva neutrony. Forma s jedním neutronem se nazývá deuterium a když je molekula vody tvořena jedním kyslíkem, jedním běžným vodíkem a jedním deuteriem, nazývá se polotěžká. Polotěžká voda je v přírodě velmi vzácná, nikoliv však u komet.
Mezihvězdná vlasatice 3I/ATLAS je ale extrémní případ. Poměr polotěžké vody k běžné vodě je u ní 30krát větší než u komet, které se vytvořily v naší sluneční soustavě a více než 40krát větší než poměr zjištěný v oceánech na Zemi. To má zásadní důsledky pro to, kde kometa vznikla.
„Chemické procesy, které vedou k obohacení vody o deuterium, jsou velmi citlivé na teplotu a obvykle vyžadují prostředí chladnější než přibližně 30 kelvinů, což odpovídá zhruba minus 406 stupňům Fahrenheita,“ uvedl v prohlášení hlavní autor studie Luis E. Salazar Manzano z Michiganské univerzity.
Objekt starší než sluneční soustava
Při teplotě -243 °C musí být místo vzniku komety 3I/ATLAS mnohem chladnější a musí mít určité specifické radiační podmínky, aby vznikl takový poměr. Hodnoty naměřené u 3I/ATLAS se výrazně liší od přirozeného poměru deuteria k vodíku z Velkého třesku. Nějaký mechanismus jej musel zvýšit, než byla vymrštěna do mezihvězdného prostoru.
„Nyní víme, že oblak plynu, který vytvořil hvězdu a další planety v systému, odkud pochází 3I/ATLAS, byl pravděpodobně velmi chladný a měl zcela odlišné podmínky než prostředí, které vytvořilo naši sluneční soustavu a místní komety,“ pokračoval Manzano.
Vědec dodává, že je neuvěřitelné, co observatoř Atacama Large Millimeter Array, dokázala; jako radioteleskop byla schopna pozorovat kometu právě v okamžiku, kdy vykukovala zpoza Slunce. Země a 3I/ATLAS se nacházely na opačné straně naší hvězdy, když se kometa 29. října 2025 přiblížila ke Slunci vůbec nejblíže.
Je to vůbec poprvé, co astronomové změřili poměr deuterované vody v mezihvězdném objektu. Neudělali to ani u 1I/’Oumuamua, objeveného v roce 2017, ani u komety 2I/Borisov v roce 2019. „Každá mezihvězdná kometa s sebou přináší kousek své historie. Nevíme přesně, kde vznikají, ale s pomocí přístrojů jako ALMA můžeme začít rozumět podmínkám toho místa a porovnávat je s našimi vlastními,“ uzavřela spoluautorka studie Teresa Paneque-Carreño.
Zdroj náhledové fotografie: NSF NOIRLab, zdroj: Nature Astronom